In a macroevolutionary timescale, evolvability itself evolves. Lineages are sorted based on their ability to generate adaptive novelties, which leads to the optimization of their genotype-phenotype map. The system of translation of genetic or epigenetic changes to the phenotype may reach significant horizontal and vertical complexity, and may even exhibit certain aspects of learning behaviour. This continuously evolving semiotic system probably enables the origin of complex yet functional and internally compatible adaptations. However, it also has a second, “darker”, side. As (...) was pointed out by several authors, the same process gradually reduces the probability of the origination of significant evolutionary novelties. In a similar way to the evolution of societies, teachings, or languages, in which the growing number of internal linkages gradually solidifies their overall structure and the structure or interpretation of their constitutive elements, the evolutionary potential of lineages decreases during biological evolution. Possible adaptations become limited to small “peripheral” modifications. According to the Frozen Evolution theory, some of the proximate causes of this “macroevolutionary freezing” are more pronounced or present exclusively in sexual lineages. Sorting based on the highest evolvability probably leads to the establishment of certain structural features of complex organisms, e.g. the modular character of their development and morphology. However, modules also “macroevolutionary freeze” whereas the hypothetical “thawing” of modules or their novel adaptive combinations becomes rarer and rarer. Some possible ways out of this dead end include the rearrangement of individual development, e.g. neoteny, radical simplification, i.e. sacculinization, and transition to a higher level of organization, e.g. symbiosis or symbiogenesis. The evolution of evolvability is essentially a biosemiotic process situated at the intersection of the genocentric modern synthesis and the evo-devo-centric extended synthesis. Therefore, evolvability may eventually connect these three not necessarily contradictory approaches. (shrink)

This paper focuses on compost use in overpasses and underpasses for wild animals over roads and other similar linear structures. In this context, good quality of compost may result in faster and more resistant vegetation cover during the year. Inter alia, this can be interpreted also as reduction of damage and saving lives. There are millions of tones of plant residue produced every day worldwide. These represent prospective business for manufacturers of compost additives called “accelerators”. The opinions of the sale (...) representatives’ with regards to other alternatives of biowaste utilization and their own products were reviewed. The robust analyzes of several “accelerated” composts revealed that the quality was generally low. Only two accelerated composts were somewhat similar in quality to the blank sample that was produced according to the traditional procedure. Overlaps between the interests of decision makers on future soil fertility were weighed against the preferences on short-term profit. Possible causes that allowed the boom of these underperforming products and the possible consequences are also discussed. Conclusions regarding the ethical concerns on how to run businesses with products whose profitability depends on weaknesses in the legal system and customer unawareness are to follow. (shrink)

1. Prof. PhDr. František Daneš, DrSc. ; Prof. PhDr. Eva Hajičová, DrSc. ; PhDr. Pavel Jančák, CSc. ; Prof PhDr. Miroslav Komárek, DrSc. ; Doc. PhDr. Iva Nebeská, CSc. ; Prof. PhDr. Bohumil Palek, DrSc. ; PhDr Jaromír Povejšil, CSc. ; PhDr. Marie Těšitelová, DrSc. ; Prof. PhDr. Oldřich Uličný, DrSc. ; Prof. PhDr. Radoslav Večerka, DrSc. -- 2. Jan Balhar, Zoe Hauptová, Milan Jelínek, Jan Kořenský, Jiří Kraus, Jaroslav Kuchař, Zdena Palková, Petr Sgall, Dušan Šlosar, Ludmila Uhlířová.

[Jan Dejnožka: The Ontology of the Analytic Tradition.and Its Origins].

Existuje překvapivě málo knih, které by se pokoušely o syntetizující pohled na analytickou filosofii. Je ovšem pravda, že ve druhé polovině našeho století se soubor filosofů, kteří se k analytické filosofii hlásí nebo kteří k ní bývají řazeni, stává natolik různorodý, že se jakákoli syntéza stává problematickou; překvapivě málo syntetizujících prací existuje ale i o ‘klasické’ analytické filosofii, to jest o analytické filosofii období zhruba od konce devatenáctého století do poloviny století dvacátého. Dejnožkova kniha je jednou z těch mála, které (...) se o něco takového pokouší, a to je třeba přivítat. Dejnožka se ovšem nesnaží podat všestranný rozbor názorů klasiků analytické filosofie; soustředí se pouze jeden aspekt jejich učení, totiž na jejich ontologii. Hned v úvodu své knihy k tomu vysvětluje, jaké opodstatnění může mít hovořit o ontologii u takového druhu filosofie, která se programově distancuje od metafyziky. Podle něj je tomu tak, že i když se někteří analytičtí filosofové někdy více či méně úspěšně vyhýbali otázkám metafyzickým (to jest otázkám po nejzákladnějších kategoriích bytí), ontologickým otázkám (to jest otázkám po povaze bytí jako takového) se v podstatě vyhnout nelze. A Dejnožka se snaží ukázat, že klasikové analytické filosofie se těmito otázkami zabývali mnohdy velice do hloubky. To je patrné zejména u Frega a Russella, kterým autor věnuje největší pozornost; avšak k těm, kteří podle Dejnožky berou ústřední otázku ontologie za svou, řadí Dejnožka i Wittgensteina i Quina (jimž se však věnuje na pouze velice omezeném prostoru - každému asi na dvanácti stránkách). (shrink)

The work of Jaroslav Rossler, one of the most important photographers of the Czech avant-garde of the first half of the twentieth century.

In recent decades, many theories of formal semantics of natural language have undergone what can be called a dynamic turn: they have moved from treating language as a static system to considering it 'in action' and to taking meanings as crucially involving 'context-change potentials'. The theories, however, usually concentrate much more on the hows of the turn than on its whys and as a result, the conceptual foundations of dynamic semantics are much less elaborated than its technical side. This book, (...) based on a conference held in Prague in September 2001, is a contribution to filling this gap: it consists of papers addressing, from various sides, the foundational questions of the dynamic theories of meaning. It includes contributions of writers who are commonly held as authorities concerning the turn, who, however, here concentrate more on the why's than on the how's of dynamic semantics. Hence the book should be of interest both for those who want to know what the turn is about, and for those who are not satisfied with knowing the technical side of dynamic semantics and want to know its point. (shrink)

A review of deVries' and O'Shea's books, both titled "Wilfrid Sellars". By Jaroslav Peregrin.

Ve své nové knížce Kauzalita činitele Petr Dvořák argumentuje, že svoboda vůle existuje, a tudíž musíme přijmout nějakou formu indeterminismu; a předkládá návrh odpovídajícího pojmového rámce. Já se naproti tomu domnívám, že ač svoboda vůle skutečně existuje, neměli bychom proto opouštět determinismus; hlásím se tedy k určité formě kompatibilismu. Podle mého druhu kompatibilismu tomu ovšem není tak, že by se svoboda vůle dala vtěsnat do deterministického rámce. Domnívám se, že řešení je v přijetí toho, že při výkladu skutečnosti nevystačíme s (...) jediným pojmovým rámcem – konkrétně že na člověka se můžeme dívat jako na organismus (skrze deterministický a fyzikalistický rámec), ale také jako na osobu (skrze rámec, který je „prodchnut normativitou“). (shrink)

Ve své polemice s mou recenzí jeho knihy Tomáš Marvan argumentuje, že debatu mezi realismem a relativismem (či konstruktivismem) lze rozřešit, a to prostřednictvím důkazů ve prospěch realismu. V tomto příspěvku vysvětluji, že podle mne realismus nemůže být prokázán, protože to není teze, kterou by bylo možné dokazovat, ale spíše něco jako kantovská „regulativní idea“. In his polemic reply to my review of his book Tomáš Marvan argues that the debate between realism and relativism (or constructivism) can be resolved, especially (...) by means of evidence in favor of realism. In this contribution I explain that according to me realism cannot be demonstrated, because it is not a thesis that could be supported by evidence, but rather something as a Kantian "regulative idea". (shrink)

There has been much controversy over the completeness and unity of Euripides᾽Heraclidaein the last two centuries. Hermann᾽s characterization of the play as a heavily mutilated piece, which was adopted by Kirchhoff, Wilamowitz, Nauck and Murray, prevailed for a long time. Wilamowitz's thesis that theHeraclidaewas revised by the ancient director found its adherents. It was Günther Zuntz who led the general offensive against this widely accepted opinion and whose critical scrutiny reversed the view of the play. According to Zuntz, the play (...) has come down to us substantially as it was written. The alleged mutilation, as well as the specific dramatic technique, shortness and swiftness of theHeraclidae, also influenced the general evaluation of the play as a minor or odd piece. It was Günter Zuntz again and also Franz Stoessl who reconstituted the reputation of theHeraclidae. Today Euripides᾽Heraclidaeis studied and recognized as a classicalHikesiedrama, a play deeply rooted in Athenian ideology and in the social and religious context of fifth-century Athens, and representing various aspects of communal life. Since the play has been interpreted and scrutinized from a very wide range of perspectives, I do not aim at a radically new general interpretation of theHeraclidae, but I would like to make a short remark on an aspect of it which has, as far as I know, been neglected or only briefly referred to: the term ἀμηχανία in crucial passages of the play, which signifies, or rather describes, a situation which is desperate, hopeless, and with no way out. I would like to show that for the characters in theHeraclidaewho follow the ideal of justice, in contrast to those who prefer profit, no situation is hopeless, even as it was not for Heracles, who managed to do things which could be evaluated as impossible. On the other hand, those who opt for the Heraclean ideal have to prepare to face the ultimate challenges. (shrink)

The goal of this paper is to present action research on the collapsed relations between the Roma minority and the majority population in a single location. The topic of this research emerged as the result of a request from organizations operating in socially deprived areas where the inhabitants anticipated that they might become the target of retaliatory attacks by extremists. Local organizations, along with the police and other institutions, were unable to prevent the resulting spread of panic; the goal of (...) the qualitative research was, therefore, to uncover the mechanism through which panic emerges and spreads, and offer suggestions on how to prevent similar events in the future. The paper presents a reflexive methodology and the initial convictions of the researcher. (shrink)

We investigate several ideal versions of the pseudointersection number \(\mathfrak {p}\), ideal slalom numbers, and associated topological spaces with the focus on selection principles. However, it turns out that well-known pseudointersection invariant \(\mathtt {cov}^*({\mathcal I})\) has a crucial influence on the studied notions. For an invariant \(\mathfrak {p}_\mathrm {K}({\mathcal J})\) introduced by Borodulin-Nadzieja and Farkas (Arch. Math. Logic 51:187–202, 2012), and an invariant \(\mathfrak {p}_\mathrm {K}({\mathcal I},{\mathcal J})\) introduced by Repický (Real Anal. Exchange 46:367–394, 2021), we have $$\begin{aligned} \min \{\mathfrak (...) {p}_\mathrm {K}({\mathcal I}),\mathtt {cov}^*({\mathcal I})\}=\mathfrak {p},\qquad \min \{\mathfrak {p}_\mathrm {K}({\mathcal I},{\mathcal J}),\mathtt {cov}^*({\mathcal J})\}\le \mathtt {cov}^*({\mathcal I}), \end{aligned}$$ respectively. In addition to the first inequality, for a slalom invariant \(\mathfrak {sl_e}({\mathcal I},{\mathcal J})\) introduced in Šupina (J. Math. Anal. Appl. 434:477–491, 2016), we show that $$\begin{aligned} \min \{\mathfrak {p}_\mathrm {K}({\mathcal I}),\mathfrak {sl_e}({\mathcal I},{\mathcal J}),\mathtt {cov}^*({\mathcal J})\}=\mathfrak {p}. \end{aligned}$$ Finally, we obtain a consistency that ideal versions of the Fréchet–Urysohn property and the strictly Fréchet–Urysohn property are distinguished. (shrink)

Článok je pokusom o interpretáciu Platónovho dialógu Faidón vo svetle prvých Sókratových slov, ktoré v ňom zaznievajú. Sókratova krátka úvaha o vzťahu príjemného a nepríjemného je vzápätí vsadená do kontextu konfrontácie filozofického a básnického typu explanácie. Zaujímavé je, že Sókratov komentár k snu, ktorý ho kedysi vyzval k praktizovaniu múzického umenia, neprezentuje oba prístupy ako navzájom sa vylučujúce, ale skôr ako komplementárne. V tejto perspektíve je možné čítať Faidóna ako náčrt „vysokej“ filozofie oddelených ideí, a zároveň ako výzvu o jej (...) doplnenie „nižšou“ filozofiou zmesí. (shrink)

V tomto článku se zabývám konceptem SI (superinteligence) a s ní spojeným problémem kontroly. Podle určité skupiny teoretiků umělé inteligence stojíme na prahu události, která může radikálně změnit povahu technologického pokroku a lidské společnosti obecně. Touto událostí má být takzvaná technologická singularita, která je často spojována se vznikem první větší než lidské inteligence. Lidé jako Nick Bostrom varují před nebezpečím, které pro nás vznik SI znamená a upozorňují, že musíme co nejdříve najít metody kontroly této inteligence. Podle Bostroma a dalších (...) nebezpečí SI vyplývá z její povahy. Já na jedné straně posuzuji, jak SI může vzniknout, a na druhé straně soudím smysluplnost problému kontroly. Vznik SI vyplývá ze vzniku umělé inteligence. Proto soustřeďuji podstatnou část textu argumentům pro její vznik. Ukazují jak se Bostrom a další nechávají unést jedním problematickým argumentem. Dále podrobuji jejich pozici klasické kritice umělé inteligence. Prezentuji, jak stále lpí na problematických domněnkách svých předchůdců. Zejména soustřeďuji svoji kritiku na tvrzení, že SI bude mít jeden konečný cíl, který bude interpretovat. Toto tvrzení označuji jako antitetické, a to představě, že SI bude obecnou inteligencí. V závěru z mojí argumentace vyvozuji, že problém kontroly zaměňuje dva jiné různé problémy „kontroly.“. (shrink)

Growth modelling is of interest to scientists in various disciplines. In our article, we will collect 17 models designed for growth modelling, appraise these models and contribute to the discussion of their applicability. The merit of the paper lies in studying the convergence properties of nonlinear regression in selected models. Our studies will be performed mainly concerning the quality of the obtained estimates, which are closely related to the intrinsic curvature of the model according to Bates and Watts. This curvature (...) determines the size of the linearization domains. Only if the initial solution is in this domain, then the convergence of the estimate in nonlinear regression is guaranteed. The primary goal is to design a methodology for selecting a growth model. We will demonstrate fruitfulness of our methodology on the weight measurements of 10 calves under 25 months of age from cowsheds in the village Záluží in the Czech Republic. Estimated parameters of growth curves, sizes of linearization domain, calculated residues and coefficients of determination indices will be the subject of discussion. (shrink)

Tomáš Marvan Otázka významu: Cesty analytické filosofie jazyka. 1. vyd. Praha: Togga, 2010, ISBN 978-80-87258-33-0, 150 stran.

In his proof of the first incompleteness theorem, Kurt Gödel provided a method of showing the truth of specific arithmetical statements on the condition that all the axioms of a certain formal theory of arithmetic are true. Furthermore, the statement whose truth is shown in this way cannot be proved in the theory in question. Thus it may seem that the relation of logical consequence is wider than the relation of derivability by a pre-defined set of rules. The aim of (...) this paper is to explore under which assumptions the Gödelian statement can rightly be considered a logical consequence of the axioms of the theory in question. It is argued that this is the case only when the all the theorems of the theory in question are understood as statements of the same kind as statements of arithmetic and statements about provability in the theory, and only if the language of the theory contains logical expressions allowing to include certain predicates of meta-language in the language of the theory. (shrink)

?lánok sa sústre?uje na Antisthenovo chápanie výchovy, ktoré bolo nepochybne inšpirované Sókratom. K?ú?ový zlomok – „po?iatkom výchovy je skúmanie mien“ – je dokladom o úzkom spojení logiky a etiky, aké môžeme nájs? aj v Platónových a Xenofóntových dialógoch. Autor ?lánku porovnáva Antisthenov koncept paideie s Isokratovým rétorickým ideálom a poukazuje na variácie sókratovského modelu výchovy u významných predstavite?ov Sókratovho krúžku . Na rozdiel od Platóna Antisthenés neprejavuje záujem o metafyzické rozvinutie náuky svojho u?ite?a, ale ponúka pozitívny etický ideál, ktorý treba (...) nasledova?. Práve v tomto bode neskôr na sókratovskú tradíciu nadviazali kynici a stoici, pri?om kynici kládli vä?ší dôraz na osobnú etiku, zatia? ?o stoici ju dop??ali aj logickými skúmaniami. (shrink)

Cieľom článku je nanovo reflektovať činnosť jednej z najslávnejších ženských filozofiek, Hip­parchie z Maróneie. Naším zámerom je ukázať, prečo sa stala v porovnaní s inými ženami antiky taká významná a v mnohom signifikantná pre ďalší vývoj procesu ženskej eman­cipácie. Hlavným svedectvom je pre nás fragment SSR V I 1 od Diogena Laertského, ktorý kladieme do súvislosti s ďalšími antickými správami o Antisthenovi a raných kynikoch. Dve hlavné témy Diogenovho svedectva sú Kratétova svadba s Hipparchiou a spor Hipparchie s Theodórom. Vo (...) výklade poukazujeme na momenty, v ktorých je filozofická osobnosť Hip­parchie nadčasová a inšpiratívna aj pre súčasnosť. (shrink)

Článok je pokusom o interpretáciu Platónovho dialógu Faidón vo svetle prvých Sókratových slov, ktoré v ňom zaznievajú. Sókratova krátka úvaha o vzťahu príjemného a nepríjemného je vzápätí vsadená do kontextu konfrontácie filozofického a básnického typu explanácie. Zaujímavé je, že Sókratov komentár k snu, ktorý ho kedysi vyzval k praktizovaniu múzického umenia, neprezentuje oba prístupy ako navzájom sa vylučujúce, ale skôr ako komplementárne. V tejto perspektíve je možné čítať Faidóna ako náčrt „vysokej“ filozofie oddelených ideí, a zároveň ako výzvu o jej (...) doplnenie „nižšou“ filozofiou zmesí. (shrink)